∴Jan Hachran∴

Navzdory předsudkům a trendům moderní doby nechybí ani současné mladé generaci vztah k umění. A dokonce pod její taktovkou vznikají nové umělecké směry. Živým důkazem tohoto tvrzení mohou být studenti Jan Hachran a Jakub Křelina, kteří spolupracují na různých projektech a prezentují vlastní tvorbu.

Jan Hachran je studentem 3. Lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Vždy měl široké spektrum zájmů, jelikož věří v pravdivost slov renesančních filozofů, že člověk by se měl snažit všestranně rozvíjet v různých oborech. K jeho koníčkům patří zejména výtvarná tvorba a umění, historie, filozofie, přírodověda, mineralogie, ale také poslech pěkné hudby a rekreačně i sport. Hodně se zajímá o evropskou ezoterní tradici, kterou se snaží ve svých dílech reflektovat.

Jakub Křelina studuje na Katolické teologické fakultě Univerzity Karlovy obor Dějiny evropské kultury. Už od dětství ho fascinovaly historie a literatura, sbíral historické předměty, pěstoval turistiku. V současné době se věnuje poezii, píše básně ve specifickém stylu, které jsou inspirované nejen symbolikou a historií, ale vycházejí i z niterných zkušeností jeho vlastního života.

Oba mladé muže jsme trochu vyzpovídali, a to nejen v souvislosti s jejich díly.

Zajímáte se i o ezoteriku, alternativní medicínu?
Jan Hachran: Ano a dokonce bych řekl, že patří mezi pilíře mé výtvarné tvorby. Ta je totiž ovlivněna mystickým křesťanstvím, kabalou, hermetickými vědami - alchymií, astrologií a magií, gnózí, starověkými kulty středomoří i symbolikou svobodných zednářů. Alternativní medicína je sama o sobě velmi zajímavým tématem já osobně jako medik věřím, že mnoho jejích postupů dokáže lidem pomoci. To, že něco současná klasická věda nedokáže úplně vysvětlit, neznamená, že to neexistuje, nebo že to nefunguje. Byly doby a není to tak dávno, kdy se vědecky dokazovalo, že nic těžšího než vzduch nemůže létat. Nakonec se však ukázalo, že skutečnost je odlišná. Proto si myslím, že by člověk, a speciálně lékař, měl mít otevřenou mysl, poslouchat a zachytávat různé podněty od ostatních lidí z okolí a snažit se z nich vybrat to, co mu může být nápomocné při pomoci druhým.

Jakub Křelina: Já osobně bych řekl, že spíše než o ezoteriku se zajímám o symboliku, kterou čerpám především z literárních a výtvarných děl starých mistrů. Skrze ni si také utvářím duchovní pohled na svět. V alternativní medicíně se úplně neorientuji, ale věřím, že duše člověka může být léčena i prostřednictvím umění a poezie.

Stalo se vám někdy něco, co lze stěží vysvětlit, spadá to takzvaně do sféry věcí mezi nebem a zemí?
Jan Hachran: Občas se mi stává, že vidím nějaký fragment děje ve svém snu, který se pak odehraje i v budoucnu ve skutečnosti. Vždy je to jen krátký zlomek, o němž si pak řeknu, že jsem ho již zažil. Osobně to ale nepovažuji za nic mimořádného. Zprvu jsem to bral jako náhodu, ale znáte to rčení, že úplné náhody neexistují. Leckdy i to, co se v přírodě zdá na první pohled jako nahodilé, má svůj důvod, smysl a řád.

Jakub Křelina: V nadpřirozené jevy jakožto hluboce věřící a citlivý člověk věřím. Za svůj dosavadní život jsem byl přímým svědkem několika velmi zvláštních událostí, které dodnes nedokážu vysvětlit. Myslím si však, že v takové situaci je důležité neukázat pocit strachu či studu, jenž nám často brání prohlubovat světy, do kterých racionálně nevidíme. Já jsem právě díky nevysvětlitelným zážitkům dospěl k faktu, že pokud chce být člověk nazýván vzdělancem, musí mít hlubokou úctu nejen k tělesné schránce člověka, ale i k jeho duši.

Co vás dva svedlo dohromady? Kdy, za jakých okolností jste se potkali?
Jan Hachran: Spřátelili jsme se pomocí sociálních sítí, kde jsme prezentovali své výtvory. Zjistili jsme, že mé obrazy a Jakubovy básně mají podobný charakter a zabývají se podobnými tématy. Já měl v hlavě ideu spolupráce na nějakém uměleckém projektu, ale než na něčem začnu s někým pracovat, chci se s ním vždy předem osobně sejít. Potřebuji vědět, že si opravdu budeme rozumět i v reálu. Z našeho setkání jsem měl velice dobrý dojem a ačkoli Kubu neznám ani rok, tak mám někdy dojem, že jsme staří přátelé.

Jakub Křelina: Dodal bych k tomu, že se naše první setkání uskutečnilo na Olšanských hřbitovech. Pro někoho je to možná trochu neobvyklé, ale já je považuji za neskutečně inspirativní místo, které je galerií lidských osudů polozapomenutých v běhu času. Setkání mě rovněž oslovilo, Honza je člověk, který má v sobě obrovskou tvůrčí energii a umělecký potenciál. Již z naší prvotní interakce vznikla myšlenka na vydání knihy - s mými básněmi a jeho ilustracemi.

Plánujete nějaké další společné umělecké aktivity?
Jakub Křelina: Hmatatelným výsledkem naší spolupráce je zatím již zmíněná básnická sbírka Poezie, ale do budoucna chystáme podobných projektů více. Za sebou máme několik vernisáží a uměleckých večerů, na nichž se vystavovaly obrazy a zároveň četla poezie. Jako tvůrci se inspirujeme svými myšlenkami a nápady navzájem. V hlavách už také máme několik zajímavých idejí, které chceme rozvíjet o letních prázdninách. Jednou z nich je ilustrovaná kniha o slovanských národech s názvem Slované v obrazech a poezii.

Jan je autorem nového uměleckého směru - magického ornamentalismu. Co si pod tím termínem máme představit? Můžete nám ho přiblížit?
Jan Hachran: Magický ornamentalismus je cosi ve smyslu nového uměleckého proudu, pro který je důležitá nejen tvorba jako taková, ale i jeho vlastní filozofické myšlenky. Je to určitý návrat ke staršímu pojetí estetiky, který říká, že umělecký předmět, obraz nebo báseň by měly na diváka vizuálně pozitivně působit a něco vyššího mu předávat. Minulost však pro nás není závazná, je pouze inspirující. Nechceme oživovat staré styly, ale přinést člověku něco nového, neokoukaného a zároveň něco, co v sobě ponese krásu, symboliku a mystiku. Důležitým prvkem je tu ornament, a to jak ve smyslu výtvarném, tak i jako symbol vyjádřený slovem. Stejně důležitou součástí je i odkaz na duchovno, magii a symboliku světa okolo nás. Název tyto aspekty v sobě zohledňuje.

Co magický ornamentalismus vyjadřuje, má nějaký záměr nese nějaké poselství?
Jan Hachran: Jeho základní hodnoty, které ho definují a formují jak z hlediska uměleckého, tak filozofického, jsou shrnuty do sedmi základních pilířů. Jde o to vytvořit pomyslný průsečík mezi třemi světy - světem mýtů, legend, mystiky a ezoteriky, světem přírody a světem snů, krásy a vizí lidského ducha. Zároveň usilujeme o vytváření pěkných a esteticky hodnotných věcí. Chceme propojovat mystiku s duchovnem a uměním. Je to svým způsobem i alchymistický pokus o přeměnu a všeobecné povznesení lidstva jako celku. Dalším pilířem je snaha o ochranu a rozvoj židovsko - křesťanko - antické kultury. Naším cílem je i to, aby všechny předměty, které člověka obklopují, byly esteticky co nejhodnotnější, aby spolu souzněly. A posledním sedmým pilířem je podpora vlasteneckých hodnot a reflexe vlasteneckých témat v umění

Jakube - čím vás nový umělecký směr zaujal, oslovil?
Jakub Křelina: Na první pohled mě zaujalo umělecké cítění k dílu. Souhlasím s tím, že by mělo být tvořeno co nejdokonaleji a se zárukou předání magického ducha, jenž se skrývá v daru díla, které umělec stvoří a dává tak světu odkaz své životní práce. Já se stal nejen magickým ornamentalistou jako kamarád a výborný výtvarník Honza, ale i prvním básníkem kráčejícím ve stopách těchto kulturních a náboženských hodnot, ke kterým se hlásím.